Příspěvky

Obrázek
Nyx Control drop foundation – čemu se všichni tak diví? Relativně nedávno Nyx uvedl na trh svůj kapátkový, neboli – abych byla přesná, liquid-to-powder makeup. Líbí se mi. Líbí se mi dokonce po všech stránkách. Líbí se mi lahvička, protože je elegantní, z matného skla a je malinkatá. Líbí se mi, že má kapátko, na rozdíl od Maybelline Dream wonder, který mám doma, mám ho moc ráda, ale tamta divná tyčka ve víčku mne rozčiluje. Líbí se mi, že má malý objem, protože 30 ml makeupu jsem ještě nikdy nespotřebovala. Líbí se mi, že je v tolika odstínech, protože nebude problém si vybrat. Jo, prostě vše je super. Co mne ale překvapuje, jsou recenze. Téměř všude, kde jsem o něm četla jej autoři, resp. blogerky a blogeři popisují jako něco unikátně nového, zabývají se tím, že je hodně tekutý (překvapivě), že je ho potřeba protřepávat (jasně, když jsou pigmenty rozptýleny v tom jakémsi hydrofobním základu), jakou má texturu a žasnou nad tím, že zasychá v pudr. Jako ano, i mezi liqu

O druhé v parku - povídka

Už budou dvě. Je horko a bolí mě nohy ani nevím proč, když jsem celý den seděla ve škole. Znepokojuje mě to. V horku mě vždycky bolí, hlavně, když mám podpatky. Ale bolí tak nějak divně, vlastně to asi ani bolest není. Takový zvláštní, bolesti podobný nepříjemný pocit. Tlak hraničící s bolestí, nebo tak něco. Chodit se mi nechce. Jen ležet s nohama nahoře. Sedím na lavičce. Jsem v parku, malém parčíku s malou kapličkou vedle nejrušnější křižovatky ve městě. Ne že by mě to tu tak moc bavilo, aspoň je tu stín, ale i tak nemám ráda mrhání mým časem po škole, časem, který měl už být můj, ale kvůli autobusu nemůže být. Je to nespravedlivé. Vyučování skončilo ve čtvrt na dvě. Šest vyučovacích hodin. Je to nekřesťansky moc. Hlavně v létě. Teď bych se teda měla už dávno věnovat sobě. Ale nemůžu, protože se musím dostat domů autobusem, který pojede až ve čtvrt na čtyři. Cítím se jako oběť, člověk, který nemůže se svým životem nakládat podle svého. Musím dělat něco, co vůbec dělat nechci
Obrázek
Odličovací balzám Biotherm. Tak jo, jdeme na to. Neustále hledám nejvhodnější způsob odlíčení. Chci, aby to bylo komfortní, příjemné, rychlé. Chci, aby odličovač odlíčil napoprvé vše, včetně voděodolého makeupu, abych nemusela nikde nic drhnout. Aby odlíčil pleť i oči, aby v očích neštípal, hezky voněl, pleť nedráždil a po jeho smytí nezůstala pleť mastná, aby se z ní kompletně smyl. Chci abych nemusela používat na odlíčení odličovací tampónky, tudíž potřebuji, aby se odličovač dal na pleť natírat, takže i jinak zcela funkční micelárky se u mě posouvají „jen“ na kategorii kontroly důkladnosti odlíčení nebo dočištění odolných zbytků. Hydrofilní oleje? Žeby? No, můj Saloos růžové dřevo odličuje parádně, ale stejně nemám ráda, že teče. Při nanášení po rukou i obličeji a okapává…. A navíc po opláchnutí stejně musím brát čistící gel, protože nazenchává mastný film. Z odličování chci mít maximálně příjemný pohodový rituál a tak chci eliminovat vše nepříjemné. A tak ko u
Komfortní zóna O komfortní zóně se dnes stále píše všude možně. Zmiňují ji především úspěšní lidé a to v tom kontextu, že aby dosáhli úspěchu, museli se začít pohybovat daleko za hranicemi komfortní zóny. Tohle tvrzení ve mne vyvolává především úzkost. Když něco dělám, dělám to na maximum. Nedovedu si představit, že do nějaké činnosti dám více úsilí. Už tak mne stojí leckterá činnost mnoho "diskomfortu" takže předpokládám, že to je ono pohybování se za hranicemi komfrotní ony. Je tedy potřeba snažit se ještě více? No, tak to nevím, jak bych to asi udělala. Ano, několikrát jsem se pokusila fungovat podle jakéhosi nalinkovaného plánu - jako denně vstávat v 6 bez ohledu na to, zda je víkend nebo všední den a potom minutu po minutě sledovat plán. To mi vydrželo nejdéle několik dní. Po tu dobu se ve mne kumulovalo napětí, a ta doba byla velmi nepříjemná. Po krátkém čase (nejdéle 2 dny) kumulované napětí vyústilo v odpor k jakémukoli pokračování v tom šílenství, zlost a vztek
Ekologický post a já Tak jsem někde na internetu náhodou narazila na jeden ekologický post. Video o tom, že planeta je zavalená plasty. Byly tam záběry velmi znečištěných oblastí, zvířat, která kvůli plastům zahynula, nebo byla zraněná a velmi trpěla, plasty sežrala a podobně. Dostal mě záběr želvy s brčkem zapíchnutým v hlavě. Želva žila a brčko jí bylo vytahováno za toku krve z rány. V tu chvíli se mi vynořil obrázek a pocit toho, jak příjemné je dát si ve městě čerstvý fresh, když si zapomenu vzít vodu..... Ten kontrast - udělám pro sebe něco dobrého (čerstvě vymačkaná šťáva) a příjemného a někdo jiný kvůli mě trpí. Ten pocit falešné lásky, to, že někomu na mě záleží, ale není to pravda, protože on chce jen prodat a vydělat. Ten pocit - záleží nám na tobě, měj se dobře, ale když se dobře mám, někdo jiný kvůli tomu umře. Takové posty ve mne vždy vyvolají směsici pocitu viny a bezmoci. Na konci postu byla "rada" co s tím dělat - prý nepoužívat plasty na jedno použití...
Mandlové krémy Mandlový krém je celkem známá klasika. I pro ty, kterým kosmetická péče nic moc neříká a o kosmetiku se nezajímají. Mandlový krém je na trhu desetiletí. Pro mne je to synonymum jednoduchosti, čistoty a důkladné péče. Zvláčněná, vyživená pleť v jednom jednoduchém kroku. Tento dojem evokuje a umocňuje i balení - většina mandlových krémů je v bílých krabičkách nebo tubách s červenými detaily s květem mandle a slovy "original" nebo "natural". Obaly jsou jednoduché a krásné. Už jen tento fakt mě pobízí k tomu, abych jedno takové balení měla doma. Už jen se na něj dívat mi způsobuje příjemné pocity. Láká mě to k tomuto typu krému hlavně teď, v zimě. Funkčností mají být mandlové krémy určeny především pro pleť suchou. Ovšem jak dále uvidíme, dnes je jich na trhu více a ne u všech je to pravda. Dlouholetou legendou byl především AB mandlový krém , který se ovšem přestal vyrábět už docela dávno. Nechci mást nepřesnou informací, protože si nejsem úpln

Jak jsem se já naučila anglicky

Angličtinu miluju, je to krásný jazyk, který velice dobře ovládám. Ale jsem si téměř jistá, že kdybych v ČR navštěvovala jakýkoli kurz, nikdy bych se anglicky nenaučila. Tím myslím nenaučila tak dobře, abych mohla v angličtině myslet. Rozhodně nechci tvrdit, že kurzy jsou špatné, a k ničemu. To bych ublížila mnohým kvalitním kurzům a lektorům, kteří do nich dávají to nejlepší ze sebe. Podle mého názoru jediný způsob, jakým je možno se anglicky naučit je ten, jakým se jazyk učí malé děti. Získávání citu, odposlouchávání mluveného slova, vlastní mluvení, zjišťování kontextu jednotlivých slov ve větách přímo při používání jazyka, … Jestliže se například budete učit jednotlivá slovíčka, tak jak se tomu učí ve škole, bude to trvat dlouho. Netvrdím, že se slovíčka nenaučíte, to ne. Ale budete se je učit dvakrát. Možná jste si sami všimli tohoto jevu. Naučíte se slovíčka na písemku, ale ta slovíčka jsou v hlavě „uložena“ v jakémsi jakoby jiném „kaslíku“, než ten, který používáte, po