Komfortní zóna
O komfortní zóně se dnes stále píše všude možně. Zmiňují ji především úspěšní lidé a to v tom kontextu, že aby dosáhli úspěchu, museli se začít pohybovat daleko za hranicemi komfortní zóny.
Tohle tvrzení ve mne vyvolává především úzkost. Když něco dělám, dělám to na maximum. Nedovedu si představit, že do nějaké činnosti dám více úsilí. Už tak mne stojí leckterá činnost mnoho "diskomfortu" takže předpokládám, že to je ono pohybování se za hranicemi komfrotní ony. Je tedy potřeba snažit se ještě více? No, tak to nevím, jak bych to asi udělala. Ano, několikrát jsem se pokusila fungovat podle jakéhosi nalinkovaného plánu - jako denně vstávat v 6 bez ohledu na to, zda je víkend nebo všední den a potom minutu po minutě sledovat plán. To mi vydrželo nejdéle několik dní. Po tu dobu se ve mne kumulovalo napětí, a ta doba byla velmi nepříjemná. Po krátkém čase (nejdéle 2 dny) kumulované napětí vyústilo v odpor k jakémukoli pokračování v tom šílenství, zlost a vztek a posléze apatii a nutnost strávit nějaký čas naprostou volností, nejlépe v posteli. Takže tohle prostě nedovedu.
Jak jsem již psala - když něco dělám, je to na maximum. A úspěšná nejsem. Tlačit na sebe víc nesnesu. Tak nevím, jak to ti "úspěšní" udělali, zda jsou pouze silnější, nebo je ta "komfortní zóna" něco jiného, než si myslím.
O komfortní zóně se dnes stále píše všude možně. Zmiňují ji především úspěšní lidé a to v tom kontextu, že aby dosáhli úspěchu, museli se začít pohybovat daleko za hranicemi komfortní zóny.
Tohle tvrzení ve mne vyvolává především úzkost. Když něco dělám, dělám to na maximum. Nedovedu si představit, že do nějaké činnosti dám více úsilí. Už tak mne stojí leckterá činnost mnoho "diskomfortu" takže předpokládám, že to je ono pohybování se za hranicemi komfrotní ony. Je tedy potřeba snažit se ještě více? No, tak to nevím, jak bych to asi udělala. Ano, několikrát jsem se pokusila fungovat podle jakéhosi nalinkovaného plánu - jako denně vstávat v 6 bez ohledu na to, zda je víkend nebo všední den a potom minutu po minutě sledovat plán. To mi vydrželo nejdéle několik dní. Po tu dobu se ve mne kumulovalo napětí, a ta doba byla velmi nepříjemná. Po krátkém čase (nejdéle 2 dny) kumulované napětí vyústilo v odpor k jakémukoli pokračování v tom šílenství, zlost a vztek a posléze apatii a nutnost strávit nějaký čas naprostou volností, nejlépe v posteli. Takže tohle prostě nedovedu.
Jak jsem již psala - když něco dělám, je to na maximum. A úspěšná nejsem. Tlačit na sebe víc nesnesu. Tak nevím, jak to ti "úspěšní" udělali, zda jsou pouze silnější, nebo je ta "komfortní zóna" něco jiného, než si myslím.
Komentáře
Okomentovat